Celkový počet kilometrů: 63 km
Celkový počet výškových metrů: 2.796 m
Tento rok nás to táhlo severovýchodně od Prahy do Olomouckého kraje, začínáme totiž cestovat již do vzdálenějších částí České republiky. Za dohledu pořadatelky akce Květy Valentové
a předsedy klubu pražských hasičů Jirky Musila jsme se sešli na Hlavním nádraží v Praze ve čtvrtek
5. října 2023 a vydali se společně prožít nejedno dobrodružství.
Naše zážitky začaly hned ve vlaku. Vzhledem k tomu, že se nám na tištěných jízdenkách neobjevila čísla našich sedadel, našli jsme díky ochotě pana průvodčího azyl v jídelním voze. Nádherné na tom nebylo jen to, že jsme si celou cestu mohli dopřávat dobrou snídani s dobrou ranní kávou, ale také že jsme se kapacitně dokázali naskládat do jídelního vozu, který byl pouze pro 12 osob, čili někteří jsme seděli na dvousedačkách ve třech a bylo nám dobře.
Přestupovali jsme v Zábřehu na Moravě a dalším spojem cestovali do Ramzové. Ve vlaku nás překvapil kolega z Uničova Ivan Urban a připojil se k naší výpravě. Z Ramzové jsme se pěšky vydali hledat ubytování v Petříkově u paní Skoupilové v penzionu, kterou nám doporučili kolegové z HZS Olomouckého kraje. A opravdu to bylo doporučení kvalitní. Pokojíčky byly krásně upravené, víceméně jsme měli ubytování pouze pro sebe. Paní Skoupilová na nás již čekala a díky tomu, jsme si zde mohli odložit batůžky, abychom si udělali čtvrteční výlet na lehko. S obědem jsme nejdříve nemohli uspět, ale když jsme stáli před restaurací, kde nám pan majitel říkal, že nemají otevřeno, a navíc odpoledne čekají větší akci, objevili se zde kolegové z Jeseníku Martin Surových a Libor Šuhajda a situaci zachránili. Vyprosili nám gulášovou polévku a my byli šťastni jako blechy. Společně jsme se pak vydali na túru, která končila na horské chatě Paprsku s krásnými výhledy do přírody.
Zpáteční cestou jsme se rozdělili na skupinu A a na skupinu B, kdy výkonnostní skupina A v čele s Pavlem Zavřelem a dalšími účastníky Jirkou Hoškem, Jirkou Klášterkou, Milanem Pacíkem, Ivanem Urbanem a Standou Krejčím, zamířila na delší vyhlídkový okruh a skupina B šla podobnou cestou zpět. Paní Skoupilová a její tým nám připravili báječnou večeři a my jsme zahájili první večer, ve kterém se k nám ještě připojil další kolega z Jeseníků Milan Smatana.
Druhý den přinesl výstup na Šerák. Z Petříkova jsme se vrátili do Ramzové a namířili si to přes Obří skály na Šerák. Nicole Rauvolfovou jsme poslali lanovkou, aby zabrala místa v restauraci. Během cesty jsme dvakrát potkali sochu kamzíka a neobešlo se to bez několika fotografií. Především u Šeráku Veroniku Klášterkovou a Jirku Klášterku jeden doslova uhranul a hned jsme mu nasadili pražskou hasičskou kšiltovku. Místo mělo také magickou sílu pro Milana Pacíka, a díky tomu jsme mohli vyslechnout jeho recitaci básně, z čehož nám téměř ukápla slza dojetí.
Ze Šeráku jsme hřebenovkou pokračovali v cestě přes Keprník na Červenohorské sedlo (naše páteční cílové místo). V půlce cesty jsme se opět rozdělili na skupinu A a skupinu B. Tentokrát skupina A činila 5 členů, kteří si to obohatili vyhlídkovou trasou přes skály, Pavel Zavřel, Jirka Hošek, Ivan Urban, Milan Pacík a Veronika Klášterková. Ostatní nám na Červenohorské sedle pak drželi místo. Díky tomu, že s námi byl Ivan, jsme využili jeho místní znalost a vyslechli mnoho pěkných vyprávění.
Na Červenohorském sedle jsme se potkali s ostatními a přespali zde do druhého rána.
Třetí den, den dalších krásných setkání. Na Červenohorské sedlo za námi vyběhli hned dva kolegové, jedním byl Milan Smatana se svou fenečkou Annie a Pavel Stošek, náš kolega a kamarád nyní již sloužící v Ostravě. Někdy si možná člověk neuvědomuje, jaké má štěstí, ale tyhle situace Vám to vždycky ukážou. Když jsme vyšli před chatu připraveni na další výšlapy, tak mile nás to překvapilo, že je vidíme. Oba skutečně běželi, oba minimálně deset kilometrů, každý z jiného směru, a to jen aby s námi mohli hned od začátku dne vyrazit na túru a strávit s námi svůj osobní čas.
Prvním cílem byla chata Švýcárna, kde měli kulajdu, což minimálně mne udělalo ohromnou radost. Na Švýcárně nás opustil Milan s Annie. Po načerpání sil nás čekal výstup na nejvyšší horu Jeseníků, Praděd. Výhledy byly trochu zahaleny do mlhy a provázelo nás deštivé počasí. Ani to Honzovi Sýkorovi nevadilo, aby i nadále pokračoval v kraťasech a počasí měl na háku. Udělali jsme mnoho památečních fotek. Minimálně krásná byla soudržnost mezi kolegy z Radotína, a tak vznikla i jejich památeční fotka s Pradědem, a to Radima Švejdy, Jirky Janovského, Pavla Schnurfeila a Jirky Klášterky. Na Pradědu se s námi rozloučil Pavel Stošek.
Pokračovali jsme přes horskou chatu Barborka a dále podél vody k vodopádům. Sestup k vodopádům byl strmý a kamenitý. Naštěstí jsme měli sebou dvě dobré víly, Romču Valentovou
a Květu Valentovou, které se obětovaly a počkaly nám u batohů, které jsme nechali před sestupem
k vodopádu. S Honzou Peršlem jsme se pokoušeli udělat pár fotografií, ale vodopád byl hodně schován za stromy a zjistili jsme, že pořádně vidět byl hlavně ze začátku cesty.
Poté jsme se odebrali lesními cestami na zpáteční cestu do našeho třetího ubytování v hotelu Figura. Ubytování útulné, jídlo vynikající, hotel se saunou, co víc si na poslední přespání přát.
Finální den obsahoval výstup na Vysokou Holi, pohled na Jelení studánku a výstup na Ztracené kameny s výhledy, že by nám je mohl leckdo závidět, navíc přálo počasí, takže nám Ivan mohl všechny místa pěkně popsat. Túru jsme ukončili v sedle Skřítek u Motorestu Skřítek, odkud nám jel autobus
do Šumperku, kde jsme se naobědvali, rozloučili s Ivanem Urbanem, našim průvodcem
a pokračovali autobusem do Zábřehu na Moravě. Zde jsme vyměnili autobus za vlak do Prahy.
Zážitků máme tolik, že na dvou rukou bychom je nespočítali. Byly to čtyři dny plné srandy, plné přátelství a plné aktivního odpočinku. Ani slovy neumím vyjádřit poděkování všem. Navíc to, že se nás kluci z Jeseníku a Uničova takto ujali a každý den nás někdo z nich provázel, to se jen tak někomu nepoštěstí. A my Vám za to kluci moc děkujeme.
Děkujeme ČESKÉ HASIČSKÉ SPORTOVNÍ FEDERACI, SPORTOVNÍ SVAZ HASIČŮ, z.s. za finanční podporu akce.
Fotografie, které přikládáme, mluví za vše. Díky, díky, díky
Veronika Klášterková
Účastníci:
Květa Valentová Jiří Janovský
Jiří Musil Pavel Schnurfeil
Veronika Klášterková Jiří Hošek
Jiří Klášterka Pavel Zavřel
Radim Švejda Stanislav Krejčí
Milan Pacík Jan Sýkora
Nicole Rauvolfová Jan Peršl
Romana Valentová
